Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty


1. História kostela




Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty byl založen jako kostel Nového Města Pražského v roce 1348. Postavil ho řád křižovníku s červenou hvězdou, který ho měl i ve správě. Místo, kde se kostel sv. Jindřicha a Kunhuty nachází, byl na kraji někdejší vsi Chudobice, tehdy ještě mezi osadami Rybníčkem a Poříčí. Kostel byl postaven na prostranném náměstí a již od dob Karla IV. bylo toto náměstí vyznačeno prodáváním sena o ovse. Byla na něm také senná váha, z čehož plyne aj název náměstí – Senovážné Náměstí. Tady byl v roce 1348 založen vůlí arcibiskupa Arnošta na pozemcích zdejších majitelů – křižovníků s červenou hvězdou nový chrám. Stavbu vede Mistr nedalekého špitálu sv. Františka Oldřich. Když ten r. 1350 umírá, stavbu chrámu dokončuje jeho nástupce Jindřich. Kostel je zasvěcen králi a svatořečenému císaři Jindřichovi II., zakladateli biskupství v Bamberku, který žil v letech 973-1024 a jeho rovněž svatořečené manželce Kunhutě. Že byl kostel zasvěcen sv. Jindřichovi II., na tom má zásluhu nejen stavebník, ale rovněž skutečnost, že sv. Jindřicha měl ve velké úctě za zásluhy o českou státnost Karel IV., sv. Kunhuta zase byla patronkou a dobrodějku Řádu Křižovníků.

Kostel sv.Jindřicha a sv.Kunhuty
Foto Dana Saxonbergová



Kostel byl 16. března roku 1351 vysvěcen arcibiskupem Arnoštem z Pardubíc a téhož roku v březnu byl povýšen na farní. Kostel býval obklopen hřbitovem, který býval využíván hlavně v letech 1347 – 1361, kdy Prahu zasáhla morová rána, a na místní hřbitov putuje převážná část mrtvol z Nového Města. Další epidemie moru zasáhly město v letech 1420, 1507, 1520,1582. Záznamy uvádí z té doby několik desítek pohřbů denně, na konci 16. století až čtyřicet. V období husitství kostel využívali Husité, později Utrakvisté. V letech 1472 až 1476 byla vystavěna nová zvonice, dnešní Jindřišská věž. Zvonice byla vystavěna z důvodu, aby bylo kam umístit těžké zvony. U kostela byla vystavěna i nová škola. Na konci 16. století mívala kolem padesáti žáků. Slavným rektorem školy byl např. Pavel Kristián z Koldína, slovutný český právní teoretik (jeho zákoník „Městská práva království českého“ platil v Čechách 232let!) a tvůrce latinských básní, nebo Jan Kampánus Vodňanský, profesor řečtiny na Karlově univerzitě, a rovněž latinský básník.

Kostel sv.Jindřicha a sv.Kunhuty
Foto Dana Saxonbergová



Po bitvě na Bílé hoře měl být kostel vrácen řádu Křížovníků, ti se ho ale v roce 1646 zřekly v prospěch Barnabitů od sv. Michala ve Vídni, které bratr císaře Ferdinanda III. Leopold Vilém uvažoval uvést do Prahy. Ti ovšem nabídku nepřijaly a tak český panovník předal r. 1649 podací právo k farnosti na obec Nového Města Pražského. Během obléhání Prahy Švédy se kamenná zvonice kostela stala jádrem obrany, kdy na ní byla pozorovatelna, i palebné postavení obránců. Stavba byla nepřátelskou palbou poničena, ale protože místo bylo uznáno za zásadní při odražení útočníků, novoměstští radní se usnesli nejen stavbu za obecní prostředky opravit, ale i na památku padlých slavit veliké církevní oslavy u příležitosti svátků Všech Svatých v chrámu sv. Jindřicha. Tyto slavnosti se pak udržely ještě dalších sto let.

Kostel byl vystavěn v gotickém stylu, ale v době barokní bylo několik kaplí přestavěno do tohoto stylu. První významnou úpravou kostela byla renesanční přestavba v roce 1529. Při ní vznikla kostelní kruchta, předsíň před vchodem do kostela a z ní vedoucí kamenné schodiště na kůr a vybudován literátský kůr. V letech 1672-1673 byla k severnímu průčelí přistavěna kaple sv. Barbory, v roce 1685 na jižní straně kaple Panny Marie a konečně v roce 1696 kaple sv. Lukáše. Z této doby pochází také vnitřní vybavení kostela. Nacházejí se zde obrazy významných malířů této doby, například Václav Vavřinec Reiner, Karel Škréta, Jan Jiří Heinsch nebo Jan Jiří Bendl. Celková barokizace interiéru byla uskutečněna v letech 1738 — 1741, která změnila charakter gotické stavby, mimo jiné byly pilíře trojlodi pokryty umělým mramorem a podobně. V roce 1757 však kostel utrpěl pruskou dělostřelbou. Opravy proběhly až o deset, respektive dvacet let později. Další významná přestavba kostela a přilehlé zvonice (dnešní Jindřišská věž) nastala v roce 1879, kdy došlo k regotizaci pod dohledem Josefa Mockera. Při této nedokončené neogotické úpravě došlo k odstranění gotických a renesančních částí fasády oklepáním až na holý kámen, spálena více jak polovina všech bočních oltářů, byla snesena stanová střecha ukončená makovici, které byla zničená bleskem 5. července 1745, byly postaveny nové varhany nebo nový vstup do chrámové klenotnice. Vnikly nové vitráže v gotických oknech.

Jindřišská věž
Foto Dana Saxonbergová



Další výrazné poškození kostela způsobilo pruské obležení, když výrazná věž sloužila jako zaměřovací bod. Zničeny byly věžní hodiny na zvonici a poškozeny sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Tadeáše u hřbitovní zdi. Zvonice byla opravena r. 1777, kdy dostala vysokou štíhlou střechu v gotickém duchu a nové hodiny s číselníkem. V noci na 30. ledna 1801 však vichřice zlomila krovy zvonice, střecha se zřítila a v kostele těžce poškodila kapli sv. Lukáše, v níž rozbila dva oltáře. Tehdejší farář zaznamenal, že přestože oba oltáře těžce porouchány byly, skleněná dvířka, ani skleněné relikviáře nebyly poškozeny. Přilehlý hřbitov, byl zrušen v roce 1787, a byl proměněn v malý parčík. Byla zbořena hřbitovní zeď, jež se táhla od místní fary až dozadu přes Jindřišskou ulici. Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Judy Tadeáše byly přeneseny od hřbitovních vrat ke kostelnímu vchodu. Hřbitov byl v několika etapách vyklízen, až do dnešní podoby, kdy po něm nezbyla ani stopa – nejprve byl proměněn v parkovou úpravu, a dneska park pohltila rušná komunikace. Pozůstatky náhrobních desek byly přilepeny na fasádu chrámu, některé náhrobky jsou umístěné ve vstupní části uvnitř kostela. Spolu s hřbitovem byla zrušena také kostnice a Jeruzalémská kaple. Zbořeny byly také další, zvenku kostela nalepené, hrobky. Generální rekonstrukce interiéru byla dokončena v roce 1998. V r. 2001 byly do zvonice kostela zavěšeny dva nové zvony – Jindřich a Kunhuta, ale rozměrů svých předchůdců nedosahují, Jindřich váží 65kg a Kunhuta 43kg (původní zvony vážily přes tunu). Naproti kostela je svatojindřišská fara, postavená r. 1386, vedle ní je bývalá Farní škola č. 974, budova na níž je zajímavý renesanční portál z r. 1588. Na druhé straně stojí svatojindřišská zvonice, pozdně gotická stavba z r. 1476., její regotizovaný stav je od arch. J. Mockera z r. 1879. Zvonice je spojena mostem s rozlehlou budovou č. 976, postavenou v novoklasicistním slohu jako Cukerní palác.

2. Popis kostela



Půdorys gotického chrámu sv. Jindřicha je obdélníkový, zakončený osmiúhelníkem. Skládá se ze tří stejně vysokých lodí, uvnitř s dlouhým kůrem. Opěrné sloupy mají dva ústupy, na severní straně jeden z nich opatřen v kameni vytesaným křížem s obrazy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Původně měl kostel sedmnáct oken s gotickou kružbou, při popsaných přestavbách přišel o tři, tam kde vznikly boční kaple, a centrální okno za hlavním oltářem bylo zazděno.

Pamětní tabule
Foto Dana Saxonbergová



Kostel je halovým trojlodím s pětiboce uzavřeným presbytářem. Délka celé budovy obnáší 142, šířka 59, a výška ke klenbě 38 stop. Před vchodem jsou umístěny barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a Judy Tadeáše z roku 1709 od Matěje V. Jackla. Nad vchodem je renesanční kruchta z roku 1526. Barevná okna zhotovena malířem FR. Sequensem financoval Vojtěch rytíř Lanna.

Půdorys
Foto Archívne záznamy:



Jindřišská věž neboli „Zvonice kostela svatého Jindřicha“, má díky Mockerově pseudogotickým úpravám vzhled věže, o které by se návštěvník mohl domnívat, že pochází ze stejné doby jako samotný kostel. Věž je však původně renesanční ze 70. let 16. století. Zavěšení zvonů bylo pravděpodobně v době dokončení kostela problematické, neboť již o sto let později se uvádí zmínka o nové zvonici. Stávala na okraji hřbitova, avšak na jiném místě, než stojí dnešní věž.

3. Interiér kostela



3.1 OLTÁŘE




Hlavní oltár (1)

Hlavní oltář se skládá ze stolu se svatostánkem a z dřevěného pozadí s obrazem před zazděným oknem. Krásný velký obraz v rámu namaloval roku 1698 Jan Jiří Heintsch. Obraz znázorňuje sv. Jindřicha v roli ochránce zdejšího kostela za švédského obležení Prahy a sv. Kunhutu chodící po rozžhavených radlicích, aby tak dokázala svou nevinu, když byla nařčena z cizoložství. Umělec naznačil, jak sv. Jindřich kleče na jednom koleně, obrací prosebné oči k nebi, ukazuje levicí na město, kteréž hoří a prosí Boha o jeho osvobození. Levou rukou zakrývá též tento chrám, kde je možné spatřit jeho jižní stranu. Nad obrazem je pozlacený a do dřeva vydloubaný znak Nového města Pražského.

Hlavní oltář
Foto Dana Saxonbergová



Po stranách oltáře jsou bíle barokní sochy v nadživotní velikosti, vpravo sv. Václava s korunou na hlavě, s praporem a štítem a s orlicí v levé ruce, vlevo sv. Víta, vytvořené roku 1650 Janem J. Bendlem. Někdy tu stávala staročeská archa z 15. století. Hlavní oltář z roku 1754 je od truhláře D. Senna. Po stranách svatostánku jsou schránky se svatými ostatky a po krajích sochy, značící Starý a Nový Zákon, totiž Mojžíše s hadem a deskami desatera přikázaní, i symbolická socha víry s křížem a kalichem. Zadní část oltáře byla r. 1784 koupena za 560 zlatých a přenesena ze zrušeného chrámu sv. Kříže Většího u kláštera Cyriaků. Nahoře pod klenbou je holubice, znak Ducha svatého.

Cyklus nástěnných obrazů ze života sv. Jindřicha, který se nachází v presbytáři, byl financován literátským bratrstvem a vznikl roku 1745. Oltářní architektura situovaná za hlavním oltářem je převzatá z klášterního kostela sv. Kříže bratří Cyriaků, který byl zrušen Josefem II. Po stranách svatostánku jsou umístěny alegorie Nového a Starého zákona.

Vitráž
Foto Dana Saxonbergová

Vitráž
Foto Dana Saxonbergová

Oltář sv. Anděla strážného (bývalý Oltář sv. Norberta) (2)

Oltář sv. Norberta se nachází hned u dveří sakristie. Nad oltářem je obraz anděla strážce v zeleném a zahalení červeném, vedoucího pravou rukou pacholíka a kynoucího mu křížem k nebesům v pozdvižené levé ruce. Po stranách oltáře jsou sochy sv. evangelistů – sv. Marka a sv. Lukáše.

Oltář čtrnácti sv. pomocníků (bývalý Oltář sv. Lukáše evangelisty) (3)

Oltář se nachází na protější straně oltáře sv. Lukáše. Nad oltářem se nachází obraz čtrnáct sv. pomocníků a uprostřed nichž Panna Maria. Po stranách oltáře jsou sochy sv. evangelistů – sv. Matouše a sv. Jana.

Oltář zvěstování Panně Marii (4)

V jižní lodi (pravá boční loď) je umístěn oltář zvěstování Panně Marii. Nad oltářem je velký obraz Zvěstování Panně Marii od malíře K. Škrety ml. Oltář byl zřízen farářem Kašparem Vojtěchem Makaria. Po stranách oltáře jsou sochy rodičů Panny Marie – sv. Jáchyma (vlevo) a sv. Anny (vpravo) zhotovila dílna F. I. Weisse r. 1755.

Oltár zvěstováví Panny Marie
Foto Dana Saxonbergová



Oltář Nejsvětější Trojici (5)

Oltář v čele levé boční lodi (severní loď) je zasvěcený Nejsvětější Trojici z roku 1656. Titulní obraz Panny Marie Pasovské namaloval r. 1685 Karel Škréta ml., nad obrazem je menší obraz Spasitele „Chrudímského“. Plastiky sv. Apolonie a sv. Vavřince vyřezal Jan A. Quittainer. Sv. Apolonie, jakožto patronka zubných lékařů drží v levé ruce klíště, ve kterých je zub, a v pravé ruce má palmový list. Sv. Vavřinec se levou rukou opíra roštu, což je symbolika na jeho smrt upálením na železné posteli. V druhé ruce má také palmový list – což je symbolem mučednictví.

Oltář nejsvětejsí trojice
Foto Dana Saxonbergová



Oltář korunování Panny Marie (6)

Oltář byl zřízen roku 1821 u obrazu korunování Panny Marie, který jistý dobrodinec roku 1819 daroval a celý oltář dal vymalovat. Na malém tabernakulu sedí dřevěná barvená soška sv. Anny, učící Pannu Marii. Obraz pod oknem představuje korunování Panny Marie od Otce a Syna.

Oltár korunování Panny Marie
Foto Dana Saxonbergová



Oltář sv. Jana Nepomuckého (zrušen)

Oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1721, který byl r. 1875 přenesen z Krocínské kaple. Oltář stál kdysi na místě dnešní zpovědnice, na boku vedle oltáře Zvěstování Panny Marie. Na obětním stole byl deskový obraz Panny Marie Štěpánské, a šlo o nejstarší obraz v chrámu. Tento starobylý obraz byl v obdobích sucha procesím nošen na bájný Vyšehrad.



3.2 KAPLE




Kaple sv. Barbory (8)

Kaple má původ v roce 1648, kdy Švédové obléhali Prahu a zápalnými puškami stříleli na kostel, tehdejší farář Šimon Mitis zahlídnul jednu z nich, jak se vznášela v povětří nad kostelem, a ve jménu sv. Barbory ji zažehnal, a koule skončila na hřbitově a kostel nepoškodila. Děkoval za to Bohu a na počest sv. Barbory, po jejíž záštitou bylo nebezpečí odvráceno, dal postavit na místo, kam koule dopadla kapli zasvěcenou sv. Barboře. Byla dokončena 6. srpna 1673 a vysvěcena 19. listopadu 1973 Františkem Celestinem z Blumenberku. V této kapli působilo také Bratrstvo sv. Panny Barbory, které se staralo o pohřby a s nimi spojené ceremonie - fundace zádušních mší, hudba, kultura pohřbívání. Tato kaple měla vlastní zřízení, a proto měla také vlastní sakristii, která byla později Josefem Mockerem při regotizaci zbořena. Na památku, jak kaple vznikla, byla v kapli zavěšena dřevěná koule, které byla velikosti podobná oné švédské koule. V kapli můžeme také vidět sochy sv. Rocha, sv. Šebestiána, sv. Josefa, sv. Terezky, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Na mramorovém barokním portálovém oltáři z roku 1746 je cenný obraz svaté Brabory od Matěje Zimprechta z roku 1673. Tato kaple také sloužila od 19. století jako křestní kaple. Ve věži dané kaple býval zvonec ulitý roku 1683.

Kaple sv. Barbory
Foto Dana Saxonbergová



Kaple navštívení Panny Marie (9)

Kaple byla přistavena roku 1688 k jižní lodi z poslední vůle doktora Matěje Malanotte de Galdes, královského fiskala a profesora na vysokém učení Pražském, který výstavbu také financoval. Odtud jí můžeme znát pod jménem „kaple Malanottská“. Nejcennější památkou kaple je barokní pieta ze 17. století ve výklenku oltáře z r. 1765. V kapli je oltář Bolestné Panny Marie v průčelí. Nad oltářem se nachází skleněná skříň, v níž sedí v životní velikosti dřevěná pozlacená socha Bolestné Panny Marie s tělem Ukřižovaného na lůně. Nad skříní vznáší se dřevěný pozlacený a barvený baldachýn a na něm sedí anděl s křížem. Vlevo je obraz Krista na kříži, u jehož nohou leží plačící Magdalena z roku 1850.

Kaple navštívení Panny Marie
Foto Dana Saxonbergová



Kaple svatého Lukáše (10)

Kaple svatého Lukáše, neboli kaple „Krocínská“, byla přistavena roku 1696 k severní lodi nákladem Jana Lukáše Krocína, senatora Nového města Pražského. Uprostřed oblouku vnitř kostela nad vchodem do kaple je možné vidět znak zakladatelův v barvách – v stříbrném poli drží korunovaný zlatý lev šafránový květ v pravé noze. Jeho hřbet je přepažen bílým a červeným břevnem, na kterém leží tři žluté hvězdy. Oltářní architektura i s obrazem je z roku 1700. Obraz namaloval autor hlavního oltářního obrazu, Jan Jiří Heinsch. Znázorňuje sv. Lukáše, jak maluje Pannu Marii. Tato kaple díky svému zasvěcení byla také cechovní kaplí novoměstských malířů. Pod hlavním obrazem je také obraz menší, znázorňující Božské Srdce Ježíšovo z roku 1808 od Ch. Fibinga. Tento obraz patří k nejstarším dochovaným znázorněním tohoto tématu v Čechách. Autorem zavěšených obrazů je Václav Reiner.

Kaple sv. Lukáše
Foto Dana Saxonbergová



3.3 SAKRISTIE (11)




Sakristie, přiléhající severně ke presbyteři, má od r. 1875 nové gotické dveře. V západní zdi se nachází starožitná kamenná omalovaná socha sv. Jindřicha, sedícího na trůně, a držícího žezlo. Nad sakristií je klenutá komora, kde bývala někdejší kostelní pokladnice. V sakristii je velký obraz sv. Jana Nepomuckého (nade dveřmi), obraz sv. Josefa na západní zdi. Sv. Josef chová Ježíška, hrajícího si s lilium.

Reliéf sv. Jindřicha - sakristie
Foto Dana Saxonbergová



3.4 KAZATELNA (12)




Při prvním pilíři od presbytáře na severní straně je dřevěná kazatelna z roku 1740. Původní kazatelna byla cela kamenná, jenomže po ní nezůstalo v kostele ani památky. Na stříšce stojí nejvýše socha víry s křížem a kalichem, a pod ní jsou sošky sedících učitelů. Na řečništi jsou pozlacené desky s vypuklými obrazy sv. evangelistů a sošky Mojžíše s deskami a hadem na poušti i sv. Petra s lodí a skalou, jakožto představitelů Starého a Nového Zákona.

Kazatelna
Foto Dana Saxonbergová



3.5 JINDŘIŠSKÁ VĚŽ




Severně od samotného kostela stojí zvonice, založena jako gotická, dřevěná, někdy kolem 1472 až 1476, která dnes svými rozměry zastiňuje vlastní kostel a většina kolemjdoucích ji za něj pokládá. Roku 1879 byla rekonstruována a vrácen jí majestátní gotický výzor. Dnes je to nejvyšší samostatně stojící zvonice v Praze (65,7m). Starobylé zvony pocházely až z 15. století – nejstarší zvon Marie z r. 1518 od zvonaře Bartoloměje z Nového Města nese nápis „Aj, já zvon nikdy marně nezaznívám, hlásám svátek neb požár či pohřeb slavný“. Největší – Jindřich – praskl a r. 1804 byl přelit a slavnostně osazen. Třetí zvon, Dominik, byl r. 1850 zvonařem Bellmannem rovněž přelit. Zvony Dominik a Jindřich byly za světové války zrekvírovány a zničeny. Z deseti historických zvonů se dochoval jediný, Marie. V devadesátých letech byl do interiéru Jindřišské věže vestavěn kavárenský komplex, provozovatel nechal zrestaurovat i zvon, v r. 2003 obnovil věžní hodiny a osadil desetizvonovou zvonkohru z dílny mistra zvonaře Petra Rudolfa Manouška. Z nejvyššího podlaží je exkluzivní výhled na Nové i Staré Město.

Jindřišská věž
Foto Dana Saxonbergová



3.6 FARA




Budova fary byla postavěna mezi rokem 1386-1387.

Fara pri kostole sv. Jindřicha
(slovenská, maďarská a česká farnosť pri kostole sv. Jindřicha)
Foto Dana Saxonbergová